Moje láska k rostlinám a zahradám vznikla zřejmě u mého dědečka a tety na jižní Moravě, kam jsem každé léto jezdila na prázdniny. Na jejich zahradě se pěstovalo kde co – od růží přes pažitku po meruňky. Všechno kvetlo, vonělo a bylo dobré. Zahrada byla členitá, žádné velké trávníky, všude stromy keře, malý vinohrad. Perfektně se tam hrálo na schovávanou. A vzadu za domem měl děda včelín. V noci pod oknem dupali ježci a ráno nás všechny budil kohout. Kromě toho byla tahle zahrada moc krásná.

Takhle nějak vypadá můj mentální obraz přírodní zahrady, kde se nepoužívá chemie, do záhonů se zbytečně nelijí hektolitry vody a nesekají kilometry čtvereční trávníku řvoucí sekačkou. Vzpomněla jsem si na něj potom při studiu na ČZU, kde jsem studovala ekologii a krajinářství a kde se moje vzpomínky, zkušenosti a nové vědomosti začaly spojovat do souvislostí. Přírodní zahrady mě doslova uchvátily, a tak jsem další vědomosti získávala na kurzech permakulturního designu u Jaroslava Svobody a zahradní tvorby u designérky Renaty Zahrádkové.

Koncept přírodních zahrad pro mě znamená životní filosofii a jejich navrhování velkou radost a naplnění.