Ty Radko, a co to vlastně je ta “přírodní zahrada”? Přece každá zahrada je přírodní, když tam roste tráva, mrkev nebo růže.
Je a není. Na tuhle otázku odpovídám často. Myslíte, že zahrada, na kterou sypete jedny chemikálie, které ničí plevel, druhé, které hnojí půdu, třetí ničí hmyz, čtvrté další škůdce atd., bude žít přirozeným životem? Co z toho zůstane v půdě na dlouhá léta a co steče do podzemních vod, nebo ještě hůře přímo do vaší studny? Kolik času budete muset věnovat namáhavému sekání zbytečně předimenzovaného trávníku hlučnou sekačkou a údržbě závlahových systémů?
Pokud máte zájem o vytvoření přírodní zahrady, je důležité se rozhlédnout kolem sebe a vzít na vědomí stávající vegetaci. Pracujeme s rostlinnými druhy, které jsou přirozené pro dané prostředí. Upřednostňujeme původní druhy rostlin s nízkými nároky na údržbu, odolné vůči suchu, které nepotřebují zalévání ani další hnojivo. Není však nutné omezovat se pouze na výběr původních rostlin, i mnoho cizokrajných se adaptovalo na podmínky našeho prostředí. Důležité je vybrat rostliny dlouhověké, dobře přizpůsobené a o které se snadno pečuje.
Vzhledem k dnešním klimatickým změnám je v tvorbě přírodních zahrad velmi aktuální slovo udržitelnost. Využívají se přirozeně vypadající terénní úpravy, které mají často funkci související s hospodařením s dešťovou vodou. Podstatné je také používání přírodních materiálů z udržitelných a lokálních zdrojů. Čím dál častěji se vracíme k použití dřeva, ať už na terasy, ale i v chodnících, záhonech apod. Upouští se od cortenových, ocelových a kovových konstrukcí. Přednost má vzhled, který je teplejší a přirozenější. Naprosto pasé je použití plastů v jakékoliv podobě.
Přírodní zahradu charakterizujeme jako „zahradu plánovanou a navrženou tak, aby pracovala s přírodou a nikoli proti ní“. Je to filozofie, která umožňuje užívat si své zahrady, spíše než v ní otročit, je inspirována přírodními procesy, které se snažíme v zahradách obnovit.
V přírodní zahradě to žije!
Ilustrace © Matěj Petránek